Již včera jsme si u jednoho naháněče, který na nás působil celkem důvěryhodně, objednali na ráno odvoz taxíkem do delfinária, které je asi osmnáct kilometrů jižně od Cienfuega. Ráno jsme mu vysvětlili naši změněnou situaci a domluvili si s ním ještě návrat do města a následnou cestu do Trinidadu.

Vyrazili jsme dřív než by bylo nutné, protože delfíny opravdu chceme vidět a nevíme, jaká překvapení tam na nás zase budou číhat. Šou by měla začít v deset hodin. U vstupu nás ujišťují, že vše bude určitě na čas, a posílají nás… na nedalekou pláž Playa Rancho Luna. Tak jdeme. Nejlepší pláže na Kubě jsou na severu. Jih má sice pláže také, ale jsou to pláže asi jako tady – ne moc příjemně teplé moře, pláž s tu a tam trochou odpadků, žádné převlékárny, žádné sprchy. Na vykoupání to stačí, ale člověk na to asi nebude vzpomínat jako na tu pohádkovou pláž v Karibiku. No, prošli jsme se, zhodnotili situaci a pomalu se vracíme k delfináriu. U vstupu už je solidní fronta a my jsme vykázáni na konec. Trochu jsme doufali, že když už jako turisti platíme několikanásobně víc než místní, tak že za to alespoň dostaneme nějaká ta privilegia. Prdlajs!

Našli jsme si místa v nejvyšším stupni hlediště a čekali na začátek. Dva delfíni se ve vodě protahovali před vystoupením. Pak přišli cvičitelé a začlo to. Musím říct, že tahle šou byla rozhodně jednou z mála věcí, které na Kubě fungovaly na jedničku. Hodina delfíního skotačení, při které jsme se rozhodně nenudili, k tomu výklad ve španělštině a v angličtině (ten stejně přes vřeštící publikum nebyl moc slyšet), sem tam i nějaká poučná informace ať už o delfínech obecně nebo i konkrétně o těch, které jsme tu mohli vidět. Ač delfíni, dělali ve vodě psí kusy. Nechci je tu všechny popisovat, nechť se laskavý čtenář jede přesvědčit sám. Každopádně tahle atrakce nás bavila a jsme rádi, že jsme tu byli.

Zdenda si ještě dopřál půlhodinku plavání s delfíny. Skupinka takových plavců zaplula do vody a cvičitelé je (lidi i delfíny) instruovali, co mají dělat, aby si to náležitě užili. I s netrénovanými nováčky prováděli různé kousky, nechali se hladit, tančili s nimi, dokonce jim dávali polibky. Zdenda říkal, že mu smrdělo z držky. Tomu delfínovi! Prostě paráda.

Po zážitku jsme se odebrali k odpočinku na zmíněnou pláž. Již jsem ji trochu popisoval, tak jen doplním, že jsou tu postavené slunečníky, které slouží jako záchrana před pražícím sluncem. Vrhli jsme se do vln a ti odvážnější z nás pak i na písek a začli grilovat – sebe. Já jsem se grilovačky nezúčastnil, ale spálení jsem stejně neunikl. Místní se dost často koupají v tričku a zdá se to být docela dobrý nápad. Příště to taky zkusím. Ve smluvený čas opravdu přijel taxikář (další indicie, že tomuhle naháněči kšefty vážně fungují) a vyrazili jsme směr Cienfuegos pro krosny a pak do Trinidadu.

Tam jsme přijeli po páté hodině a začali shánět ubytování. Měli jsme jednu adresu, kterou nám doporučila Anička ještě ve Viñales. Bohužel, obsazeno. Prošli jsme toho v té výhni víc a nakonec jsme zakotvili u Jorgeho (čti „chorche“). Pán uměl anglicky jen dva výrazy: exkuzmi (excuse me; promiňte), který používal kdykoliv se potřeboval na něčem domlouvat, a no problem – ten používal neustále, hlavně, když byl nějaký problém. Na oba tyhle výrazy jsem u něj postupně začal být alergický, většinou se totiž snažil obracet na mě, jakožto španělsky „mluvícího“. Navíc jsem spolu s Petrem obýval problémový pokoj. O tom se více rozepíšu později, pro první den postačí informace, že jsme neměli vlastní záchod a koupelnu a museli jsme chodit ke klukům. To bychom ještě přežili, ale přijdou těžší zkoušky.

O těch zatím nevíme, a tak se vydáváme na první obchůzku města. Je už tma, takže se moc nepouštíme do přespříliš klidných zákoutí, raději jsme se vydrápali na hlavní náměstí, kde je i místní katedrála a jakýsi „kulturák“ Casa de la Música. Před kulturákem jsou široké schody, které byly zhusta obsazené odpočívajícími skupinkami lidí. Je to takový skoro amfiteátr, kde jevištěm je náměstí a herci jsou všichni, kdo se sem přijdou podívat. Značná část schodiště byla dnes zabrána nějakou akcí, která v Casa de la Música probíhala, ale my jsme si vystačili s tím, co zbylo. S mojitem v ruce jsme pozorovali cvrkot na jevišti a nasávali atmosféru.