Po vydatné snídani, která s přehledem dosáhla na laťku, již nastavila včerejší večeře (mimochodem papája, mango a ananas jsou skvělé věci! Naopak kvajáva nás příliš neuchvátila), jsme sedli do taxíku a vyrazili na obhlídku nedaleké Indiánské jeskyně (Cueva del Indio). Jeskyně je pěkná a prohlídka zahrnuje i jízdu loďkou po kousku její zatopené části. Loďka je bohužel motorová, takže pocitu souznění s přírodou moc nepřidá. Po vylodění jsme si dopřáli koktejl z před našima očima vylisované šťávy z cukrové třtiny, šťávy z ananasu a kubánského rumu.

Vzpruhu jsme potřebovali, protože taxi jsme nechali odjet s tím, že se zpátky projdem. Měli jsme jakousi mapu okolí, v níž byla vyznačená nádherná stezka mimo silnice, která vedla od jeskyně přes údajnou osadu Marcelo Luis do Viñales. Pár kilometrů přírodou – těšili jsme se. Bohužel nikdo z místních o takové cestě neslyšel a všichni nás odkazovali na hlavní silnici. Tedy alespoň pokud jsme jim rozuměli, angličtina tu skutečně není in. I když zdá se mi, že mladí lidé s ní zápasí mnohem méně. Po pár neúspěšných pokusech jsme museli kapitulovat a vyrazit po asfaltu. Šlo o asi sedm kilometrů, takže to nebylo nic nezvládnutelného.

Po cestě jsme narazili i na malinký domeček (spíš takový stánek se stěnami), na kterém bylo napsáno Vitaminos. Pán tu prodával několik druhů ovoce a nás nadchly kokosy a ananasy. Bylo už odpoledne, na oběd dosud nebyl čas, tak jsme se u něj nadlábli. Kokos na přání rozštípal a naporcoval dužinu, ananasy podával nakrájené – měl na to takové bezva udělátko, které na plod napíchl, zatočil s ním, pak ananas rozpůlil a mohlo se podávat. Zbýval nám už jen kousek cesty, když nás zastihl deštíček. Naštěstí byl při cestě nějaký obchod (samozřejmě s prázdnými regály), tak jsme se v něm schovali. Deštíček ovšem brzy proměnil i silnici v řeku a nechtěl přestat. Už jsme si říkali, že letos asi přišlo období dešťů o chlup dřív. Vzhledem k intenzitě padající vody se nám znovu na pochod nechtělo, a tak jsme byli rádi, když u obchodu zastavil nějaký pán v parádní plechovce a že jestli nepotřebujeme taxi. I když to žádný taxík nebyl, rádi jsme se s ním svezli. A on si rád přivydělal.

Teď už neprší, slunce opět zavlaženou krajinu vysouší a já sedím na zápraží v houpacím křesle, rozjímám nad zážitky minulými i budoucími, koukám do ulice a hodnotím, jací jsou ty Kubánky hezcí lidé. Kluci probírají kubánskou kulturu nad lahví rumu. Půjdu taky přispět svou troškou do diskuze.

…

Pečlivě jsme to všechno probrali, snědli večeři a pak vyrazili do víru města. Je sobota, a to znamená, že je na náměstí před kostelem velká party. Repráky, DJové, taneční parket, bar, holky na lovu krásně vystrojené, ochranka k dispozici a hlavně pravá kubánská salsa. Jó, to by byla paráda! Na náměstí sice byly repráky, ale DJs byli místní kluci a, i když mně osobně se líbilo, co hráli, zrovna moc tradiční salsa to nebyla. Taneční parket zastávala vyhražená část náměstí, ale skoro nikdo tam nebyl. Místo baru byl jeden malý stánek a holky vyšňořené sice byly, ale nejvíc jako na lovu se oblékly i chovaly odhadem tak deseti až třináctileté žáby. Místo ochranky náměstím korzovali dva policisté, kteří zvedali lidi sedící na památníku José Martího (ten vždy zůstal neobsazený, dokud muži zákona nezašli za roh). A tanec? Ano, lidi se tam do rytmu hýbali, občas někdo tančil (a šlo jim to), ale že by se jednalo o nějakou masovku, tak to zas ne. Spíš se utvořily hloučky známých a jednotlivci pak mezi nimi přecházeli podle toho, s kým si zrovna chtěli poklábosit. Dívčí i chlapecké gangy pokřikovaly na druhé, bylo vidět, že jde spíš o svého druhu společenskou událost, že jde o to, s kým kdo (ne)bude viděn. Žádný nevázaný tanec, který uvidíte v každém dokumentu o Kubě, se nekonal. Vzdali jsme to před jedenáctou a necháme si zdát o tom, že pravé kubánské mecheche se strhne až později, když turisti už dávno spí.

Ještě při večeři jsme si s Aničkou, naší slečnou domácí, smluvili, že nám dojedná na zítra ráno výlet na koních. Měli jsme docela konkrétní představu o ceně, tak jsme jí to rovnou řekli, aby náhodou nedojednávala průvodce za cenu jinou. Stejně jsme počítali s tím, že ráno budeme muset absolvovat nějaké to smlouvání, ale budeme rádi, když se koňařova představa zhruba trefí do toho, co jsme ochotní dát.